NEMOCI
9. dubna 2011 v 17:31 | Danielka
NEMOCI
Chová se váš křeček divně? Dělá něco jiného než obvykle? V tom případě může být nemocný. Přečtěte si o běžných nemocech a jejich příznacích u křečků.
Zaklínění lícních váčků
Příznakem tohoto onemocnění bývá oteklý lícní váček. Ten může být způsoben načechraným stelivem, které se zachytilo ve váčku. Zkontrolujte křečkovi tlamičku a vytáhněte z ní vše, co se tam mohlo zachytit. Zároveň se poraďte s veterinářem.
Infekce kůže
Jestliže má křeček na kůži suchá loupavá místa, načervenalou kůži nebo ubylý kožíšek, může jít o infekci kůže. Tu mohou způsobit paraziti, alergie nebo nevhodná strava. S určením léčby vám pomůže zvěrolékař. Pokud má křeček pouze úbytek srsti a přitom se nedrbe, nemá načervenalou kůži ani loupavá místa na kůži, může to být projev stáří. Hodně křečků s přibývajícím věkem jednoduše ztrácí kožíšek.
Mokrý ocásek
Křeček trpící touto nemocí je malátný, má mokrý konec ocásku a měkký a mokrý trus. Tato nemoc může křečka zabít, proto ho vezměte okamžitě k veterináři nebo běžte do zverimexu a kupte speciální léky na tuto nemoc.
Dehydratace
Křeček se bude chovat letargicky. Pokud mu vytáhnete kůži na zadní části krku, bude se jen pomalu vracet do původního stavu. Může to být způsobené stresem, horkem nebo špatnou vodou v napáječce. Při dehydrataci je nutné dát křečkovi vodu a pokud má klec na místě, kde je horko, musíte ji přemístit jinam. Nic nezkazíte konzultací s veterinářem.
Poranění způsobená kousnutím
Jedná se o bolavá místa, která mohou hnisat. Příčinou poranění bývá nesnášenlivost křečků sdílejících stejnou klec, kteří se vzájemně napadají. Je potřeba křečkovi zranění vyčistit, nevíte-li jak, bude nejlepší poradit se s veterinářem. V každém případě byste měli křečky oddělit a každého mít v jiné kleci.
Sluchové problémy
Pokud má křeček problém se sluchem, může ztrácet rovnováhu, škrábat se kolem uší a třást hlavičkou. Taková nemoc je způsobena parazity nebo ušní infekcí. Na postupu léčby se domluvte se svým veterinářem.
Zrakové problémy
Oči křečka budou velmi těkavé, většinu času však budou zavřené. Budou vypadat mdle a zamračeně. Tento problém může být způsoben zraněním nebo infekcí. Je zapotřebí držet křečka v tmavé místnosti a poradit se s veterinářem.
Infekce plic
Při tomto onemocnění se křeček bude třást a bude se mu těžce dýchat. Může dojít ke ztrátě váhy a velmi letargickému chování. Jestliže má váš křeček tyto příznaky, je potřeba zajistit mu v kleci teplo a navštívit veterináře, který proti infekci předepíše antibiotika.
Lysiny / Ztráta srsti
Pokud si u křečka všimnete lysin nebo častého drbání, pravděpodobně se bude jednat o roztoče. Navštivte proto veterináře, který určí druh léčby. Pokud jsou vašemu křečkovi dva až tři roky, nemusíte se znepokojovat, jednalo by se totiž o běžný příznak stáří.
Svrab
Svrab je vážný problém, který způsobují roztoče. Jedná se o velmi nakažlivou nemoc, kterou mohou přenášet jiní nakažení křečci nebo seno obsahující roztoče. Příznakem je časté škrábání křečka (především okolo uší), suchá, loupavá kůže a viditelná ztráta srsti (zejména v oblasti zad). Okolo uší, nosu a genitálií se mohou objevovat stroupky. Je potřeba křečka oddělit od ostatních a klec důkladně vydezinfikovat speciálním dezinfekčním prostředkem určeným pro klece malých zvířat. Z klece by se mělo odstranit seno a nahradit je papírovým stelivem. Dále je potřeba vyhledat veterináře, který odebere malou část postižené kůže, a pozná tak, zda se skutečně jedná o svrab.
Nemoci způsobené stářím
Pokud je křeček starší než jeden rok, mohou se začít objevovat první příznaky stáří, např. úbytek srsti, váhy, suchá kůže nebo pomalejší chování. U většiny křečků se však tyto příznaky stáří objevují mnohem později. V okamžiku, kdy bude křeček pomalejší nebo bude spát častěji než obvykle, je potřeba zajistit mu teplo a zároveň nevyžadovat po něm tolik pohybu jako dříve. Důležitá je pravidelná kontrola jeho zubů, protože pokud by byly zlomené nebo přerostlé, mohl by mít problémy s jídlem. Jestliže máte jakékoli podezření na nemoc, rychle si s křečkem zajděte k veterináři, protože průběh nemoci u starších křečků může být o hodně rychlejší a horší.
Rakovinotvorný nádor
Rakovinotvorné nádory se obvykle vyskytují u starších křečků a častěji u samiček než u samečků. Vnitřní nádory postihující vnitřní orgány se léčí obtížněji, hodně z nich však může být úspěšně chirurgicky odstraněno. V těle křečka trpícího rakovinou se může vytvořit tvrdá boulička, která během krátké doby rychle zvětšuje svou velikost. Často je obtížné rozpoznat nádor od vředu (tzv. abscesu). V některých případech je nádor doprovázen postupnou ztrátou srsti, letargií, slábnutím či špatnou kondicí. Jakmile zpozorujete na těle křečka bouličku, okamžitě navštivte veterináře. Čím dříve se nádor objeví, tím větší jsou šance na jeho úspěšné chirurgické odstranění. Vzhledem k malé velikosti křečků je samozřejmě riskantní uspat je narkózou, která je požadována k provedení operace. Přesto mnoho starších křečků zdárně podstoupilo operaci tohoto druhu.
Jaké bydlení pro křečka
9. dubna 2011 v 17:27 | Danielka
Jaké bydlení pro křečka?
Na trhu se v poslední době objevila spousta "revolučních" obydlí pro křečky. Profesionální chovatelé ale vzkazují: nebuďte tentokrát "trendy" - tahle obydlí mají jen ukojit pocit, že jste svému křečkovi poskytli veškerý komfort. Jenže ve skutečnosti neuspokojí ani základní potřeby těchto zvířátek a slouží jen k tahání nemalých finančních částek z vaší kapsy.
Křečkovi stačí úplně jednoduchá "ubikace" v podobě větší klece s vyšším plastovým dnem. K dostání jsou od 400 do 800 Kč. Klec by měla mít dostatečně široká obslužná dvířka, abyste křečka při vytahování nezranili. A neměla by s výjimkou dna obsahovat žádné plastové díly. Je to přece jen hlodavec…
Křečík džungarský obydlí domácím chovu
9. dubna 2011 v 17:25 | Danielka
Křeček džungarský Obydlí v domácím chovu
Pro Křečeka džungarského je vhodné akvárium, teráriumnebo klícka o půdorysu minimálně 40x25 cm. Velký výběr naleznete ve specializovaných prodejnách chovatelské potřeby, Zverimex. Lepší jsou samozřejmě uzavřené klícky nebo vyšší akvária/terária, protože Křeček džungarský dokáže z nižšího neuzavřeného (např. pletivem) příbytku utéct. Nevhodná je naopak např. jakákoliv krabice. Za prvé se špatně udržuje a za druhé se 
Křeček džungarský dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát Křeček džungarský lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rád se takéKřeček džungarský "koupe" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti. Samozřejmě mu nesmí chybět miska s jídlem, napájedlo, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.). Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která Křečekovi džungarskému v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.
Křeček džungarský dokáže jednoduše prokousat ven. Dno akvária či klícky by mělo být pokryté hoblinami (dostatečně velkými aby je nevdechoval). Je dobré dát mu trochu sena a papírové ubrousky, kterými si pak sám vystele domeček. Úkryt (domeček) ve kterém bude spát Křeček džungarský lze vyrobit ze skořápky z kokosového ořechu. Velmi rád se takéKřeček džungarský "koupe" v misce naplněné pískem pro činčily. To také zvyšuje kvalitu srsti. Samozřejmě mu nesmí chybět miska s jídlem, napájedlo, kousek dřeva na hryzání (nejlépe z ovocného stromu) a nějaké prolézačky na hraní (rulička od toaletního papíru, krabička s otvory ap.). Je třeba si dát pozor na nebezpečí, která Křečekovi džungarskému v domácím prostředí hrozí. Zejména pády z výšek (rádi lezou na všechno v dosahu), elektrické kabely, jedovaté rostliny a lahve s chemickými přípravky.Kde žije křečík džungarský
9. dubna 2011 v 17:24 | Danielka
Kde žije Křeček džungarský
Křeček džungarský žije 
na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Křeček džungarský je noční zvíře, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní je v noci. Jeho domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být Křeček džungarský aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskem
na různých místech Asie od Kazachstánu přes Mongolsko až do Mandžuska. Křeček džungarský je noční zvíře, z toho vyplývá, že nejvíce aktivní je v noci. Jeho domovským prostředím je tundra. Ve volné přírodě začíná být Křeček džungarský aktivnější s příchodem soumraku. Ke spánku se ukládá ještě před rozbřeskemKřečík džungarský (Phodopus sungorus)
9. dubna 2011 v 17:22 | Danielka
Křečík džungarský (Phodopus sungorus)
Křečík džungarský (Phodopus sungorus) je drobný křeček (délka 70-100 mm, váha 35-55 g) obývající kromě obydlí vaší klece také vysokohorské stepi ve Střední Asii, Kazachstánu, Mongolsku a severní Číně. Pod povrchem půdy si vyhrabává asi 1 m hluboké nory. Aktivní je především v noci, za soumraku a za svítání, ale i ve dne. Standardně zbarvený křečík džungarský má šedohnědou srst s úhořím pruhem na hřbetě, bříško a nožky má bílé. Existuje také se světlejší šedomodrou srstí (safírový) či světlou srstí (perlově safírový). Živí se hlavně semínky, zelenou a šťavnatou stravou a hmyzem. Obvykle se dožívá 2-3 let, výjimečně až 4 let. Často rychle získává důvěru k člověku. Je to ideální společník pro děti i dospělé, nevyžadující přílišnou péči.
činčilky :D
3. února 2011 v 14:07 | Andrejka
Činčila
PŮVOD: Jižní Amerika pohoří Andy výška až 5000 m
VELIKOST: Tělo 250-280 mm a ocas 170-180 mm
VÁHA: 400- 600 g
DÉLKA ŽIVOTA: 15 let někdy až 20 let
CHOVNÉ ZAŘÍZENÍ: Doporučená velikost klece 100 x 70 x 100 cm (d x š x v). Při pohybu zvířete mimo klec je potřeba dávat pozor, aby činčila nepřekousla elektrické kabely nebo nezpůsobila škody na domácím zařízení.
VYBAVENÍ ZAŘÍZENÍ: Podestýlka: bezprašné hobliny, seno. Napáječka s čerstvou vodou, miska na granule, jesle na seno. Betonová miska na pískovou koupel, která je nezbytná pro chov. Činčila musí mít možnost se alespoň jednou denně vykoupat ve speciálním písku. Domeček 25 x 30 x 20 cm pro každé zvíře, nejlépe dřevěný, ale musíme počítat s tím, že ho časem činčily zlikvidují. Větve pro šplhání a lezení.
CHOV: Chováme v párech nebo ve skupinách, ale pozor při umisťování nového zvířete do skupiny - nutno hlídat zda se zvířata nenapadají. Jedná se o zvířata, která se dají velmi dobře ochočit.
ROZMNOŽOVÁNÍ: Březost 109-114 dnů, rodí se většinou 1-2 mláďata, zřídka 3 mláďata, která jsou plně vyvinutá a odstavují se v 6 týdnech života.
TEPLOTA: Pokojová 20-23°C. Pozor na přehřátí v letních měsících.
KRMENÍ: Speciální granule, sušené byliny, seno, sušené ovoce, jablko, mrkev a větve na obrušování zubů. Čerstvé "zelené" podávat jen velmi zřídka. Pozor nezkrmovat mokrou a zapařenou trávu!!!
MANIPULACE: Zvíře bereme do ruky opatrně pod břichem a druhou rukou přidržíme na zádech.
POZOR: Může bolestivě kousnout při úleku!!!
Psoun prériový
3. února 2011 v 13:56 | Andrejka
Psoun prériový
PŮVOD: Severní Amerika
ZÁKLADNÍ POPIS: Mají zavalité tělo délky 30 cm,ocas je zakrnělý a měří 8-10 cm. Hmotnost psouna
je 0,9-1,5 kg. V přírodě vytváří kolonie, proto jsou společenští. Navzájem se poznávají podle pachu,
ale dorozumívají se i hlasem.
CHOV: Nejméně vhodný je chov v teráriích nebo skleněných vitrínách, z důvodu nedostatečného,
větrání. Potřebují velmi vzdušný příbytek. Ideální je proto voliéra nebo velká klec. Na dno lze použít
písek nebo hobliny.
POTRAVA: Hlavní složkou potravy jsou byliny a traviny, seno, větve listnatých stromů. Dále zelenina
např. mrkev, celer, petržel, kedlubny, řepa, ovoce např. jablka, hrušky, tvrdý chléb, zrniny (oves,
ječmen, pšenice). Nepřekrmujeme, pokud nemají dostatek pohybu, mají sklony k tloustnutí, což vede
ke zdravotním komplikacím. Potravu doplňujeme o minerály a vitaminy.
ROZMNOŽOVÁNÍ: Samice je březí 27-33 dní, rodí obvykle 3-5 mláďat, která kojí do stáří 6-8 týdnů.
Pohlavně dospívají ve 2 letech. Dožívají se 8 let.
POVAHA :Ke všemu cizímu je nedůvěřivý, na svého chovatele si zvykne a nechá se brát na ruku, drbat
na krku i zádech. Nenechávat volně v bytě bez dozoru, vzhledem k jeho potřebě hlodat, dokáže
poškodit nábytek, či el. vybavení domácnosti.
NEBEZPEČÍ PRO ČLOVĚKA: Při vylekání je schopný kousnout, vzhledem k jeho zubům bývá toto
poranění dost bolestivé.
Zajímavosti o zvířatech
3. února 2011 v 13:46 | Andrejka
• Krysy vydrží bez vody déle než velbloudi.
• Kuře je jediné zvíře, které se jí jak před narozením, tak po smrti.
• Sameček bekyně velkohlavé(housenky) cítí samičku na vzdálenost asi 3 km.
• Běžný druh zahradní housenky má v hlavě 248 svalů.
• Některé žáby mohou být zmraženy a zase rozmraženy a přesto žijí dále.
• Dikobraz umí plavat.
• Kočka má v každém uchu 32 svalů.
• Jediný pták, který umí létat pozpátku, je kolibřík.
• Pštrosi strkají hlavu do písku, protože hledají vodu.
• Netopýři vylétávají z jeskyně vždy doleva.
• Orel dokáže zabít mladého jelena a ještě s ním i odletět.
• Některé ústřice z Karibiku umí lézt na stromy.
• Emu a klokani jsou na uniformách australské armády proto, že neumějí couvat.
• Kudlanka nábožná je jediný hmyz, který umí otočit hlavu.
• Mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů.
• Bernardýni nenosí a nikdy nenosili soudky s rumem.¨
• reprodukční cyklus mšice je tak rychlý, že samičky se rodí již těhotné.
• Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred.
• Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci chrochtají a samičky syčí.
• Oči některých ptáků váží více než jejich mozky.
• Kočičí moč v ultrafialovém světle svítí.
• Slon je jediný savec, který neumí skákat.
• Na vesmírné misi bylo zjištěno, že žába dokáže vyvrhnout ven z těla celý svůj žaludek, pak z něj předníma nohama odstraní obsah a nakonec žaludek zase spolkne.
• Tučňák je jediný pták, který umí plavat, ale neumí létat.
• Slimák má čtyři nosy.
• Sovy jsou jediní ptáci, kteří vidí modrou barvu.
• Včely medonosné mají na očích chloupky.
• Čenich lva je jako otisk prstu - žádní dva lvi nemají stejný vzorek vousků.
• Medúza je z 95 % voda.
• Koně a králíci nedokážou zvracet.
• Mula v poušti nikdy nezapadne do tekutého písku, osel ano.
• Nejchytřejší psi jsou border kolie, pudli a zlatí retrieveři. Nejhloupější pes je afghánský chrt.
• Vážka žije jen 1 den
• Samice lva loví 90 % potravy.
• Bobři umí na 45 minut zadržet dech.
• Ústřice se umí proměnit ze samečka na samičku a zase zpět.
• Kuře je jediné zvíře, které se jí jak před narozením, tak po smrti.
• Sameček bekyně velkohlavé(housenky) cítí samičku na vzdálenost asi 3 km.
• Běžný druh zahradní housenky má v hlavě 248 svalů.
• Některé žáby mohou být zmraženy a zase rozmraženy a přesto žijí dále.
• Dikobraz umí plavat.
• Kočka má v každém uchu 32 svalů.
• Jediný pták, který umí létat pozpátku, je kolibřík.
• Pštrosi strkají hlavu do písku, protože hledají vodu.
• Netopýři vylétávají z jeskyně vždy doleva.
• Orel dokáže zabít mladého jelena a ještě s ním i odletět.
• Některé ústřice z Karibiku umí lézt na stromy.
• Emu a klokani jsou na uniformách australské armády proto, že neumějí couvat.
• Kudlanka nábožná je jediný hmyz, který umí otočit hlavu.
• Mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů.
• Bernardýni nenosí a nikdy nenosili soudky s rumem.¨
• reprodukční cyklus mšice je tak rychlý, že samičky se rodí již těhotné.
• Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred.
• Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci chrochtají a samičky syčí.
• Oči některých ptáků váží více než jejich mozky.
• Kočičí moč v ultrafialovém světle svítí.
• Slon je jediný savec, který neumí skákat.
• Na vesmírné misi bylo zjištěno, že žába dokáže vyvrhnout ven z těla celý svůj žaludek, pak z něj předníma nohama odstraní obsah a nakonec žaludek zase spolkne.
• Tučňák je jediný pták, který umí plavat, ale neumí létat.
• Slimák má čtyři nosy.
• Sovy jsou jediní ptáci, kteří vidí modrou barvu.
• Včely medonosné mají na očích chloupky.
• Čenich lva je jako otisk prstu - žádní dva lvi nemají stejný vzorek vousků.
• Medúza je z 95 % voda.
• Koně a králíci nedokážou zvracet.
• Mula v poušti nikdy nezapadne do tekutého písku, osel ano.
• Nejchytřejší psi jsou border kolie, pudli a zlatí retrieveři. Nejhloupější pes je afghánský chrt.
• Vážka žije jen 1 den
• Samice lva loví 90 % potravy.
• Bobři umí na 45 minut zadržet dech.
• Ústřice se umí proměnit ze samečka na samičku a zase zpět.
Kočka mramorovaná
3. února 2011 v 13:44
Kočka mramorovaná
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Říše: | živočichové (Animalia) |
Kmen: | strunatci (Chordata) |
Podkmen: | obratlovci (Vertebrata) |
Třída: | savci (Mammalia) |
Řád: | šelmy (Carnivora) |
Čeleď: | kočkovití (Felidae) |
Podčeleď: | malé kočky (Felinae) |
Rod: | kočka (Pardofelis) |
Kočka mramorovaná (Pardofelis marmorata) je málo známý druh kočkovitých šelem. Je jen o málo větší než kočka domácí.
Vzhled
- Délka těla: 45-53 cm
- Délka ocasu: 47-55 cm
- Hmotnost: 2-5 kg
Kočka mramorovaná se podobá se malému levhartu obláčkovému. Základní barva je žlutohnědá, kresba je tvořena velkými, nepravidelnými tmavými skvrnami, které jsou ve středu světlejší. Kresba přechází i na ocas, končetiny a hlavu, kde se rozpadá na tmavé puntíky a pruhy. Mramorování je výrazné, ostřeji ohraničené než mramorovaná kresba domácích koček. Břicho je světlejší, brada a horní pysk mohou být až bílé. Špička ocasu je černá. Stejně jako tygr nebo levhart obláčkový, i kočka mramorovaná má na boltci bílou skvrnu, která slouží ke komunikaci s ostatními kočkami. Jedním z projevů agrese je totiž přiložení uší k hlavě - při tom je skrvna dobře viditelná.
Srst je velmi hustá a měkká, s bohatou podsadou.
Je to svalnatá, pevná kočka s širokou, kulatou hlavou. Očnice je celá ohraničená kostí - to je u kočkovitých šelem neobvyklé, část bývá tvořena jen vazivem. Horní třenový zub často chybí, zato špičáky jsou velmi dlouhé a silné. Ocas je silný a velmi dlouhý, tvoří skoro polovinu délky těla.
Rozšíření
Kočka mramorovaná žije v jihovýchodní Asii, areál jejího rozšíření sahá ze severní Indie přes Nepál, Barmu, Thajsko a Malajsii až na indonéské ostrovy Sumatru a Borneo.
Stanoviště
Je závislá na vlhkých deštných pralesech. Žije v korunách stromů, kde také nalézá potravu. Zdá se, že v pralesech jihovýchodní Asie zastává podobnou úlohu, jako jihoamerický margay.
Biologie
O životě kočky mramorované toho není moc známo. Žije samotářským způsobem života a málokdy se ji podaří pozorovat nebo vyfotografovat ve volné přírodě. Předpokládá se, že je aktivní hlavně v noci. Výborně šplhá a loví veverky, ptáky, ještěrky, žáby a jiné stromové živočichy.
V zajetí přichází samice do říje každý měsíc, jak je tomu v přírodě, není známo. Březost trvá asi 81 dní, pak se rodí 1 - 4 mláďat. Obvykle ale bývají dvě. Koťata jsou hnědě skrvnitá srst a rychle rostou. Ve čtyřech měsících se objeví mramorovaná kresba, pohlavně dospívají ve 21 měsících.
V zoologických zahradách se chovají zřídka, v zajetí se také velmi špatně rozmnožují a koťata musí být často odchovávána člověkem.
Ohrožení
Kočka mramorovaná je ohrožena hlavně kácením deštných pralesů, které jsou přirozeným životním prostředí koček. Protože žijí skrytým způsobem života, jejich kožky se jen zřídka objevují na černém trhu. V Indii a Thajsku jsou chránené.
Obsah | |
Myšice
27. prosince 2010 v 20:37 | Anďa
Myšice malooká
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mšicec  Myšice malooká | ||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Myšice malooká | ||||||||||||||||||
| Stupeň ohrožení | ||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||||||
| Apodemus uralensis (Pallas, 1811) | ||||||||||||||||||
| Poddruh | ||||||||||||||||||
| Synonyma | ||||||||||||||||||
|
Myšice malooká (Apodemus uralensis, synonymum Apodemus microps[1]) je malý hlodavec z čeledi myšovitých. Velikostí a zbarvením připomíná myš domácí. Srst má obvykle šedohnědou, zespodu je bělavá. Velmi se podobá myšici křovinné, se kterou bývala dříve zaměňována.
Žije převážně v bezlesé krajině v nížinách a středních polohách východní Evropy a Asie. V Česku se vyskytuje v téměř všech nížinných oblastech jižní Moravy a na Opavsku. V Čechách žije jen v izolované enklávě na Žatecku. Někteří čeští zoologové považují tuto populaci za samostatný poddruh Apodemus uralensis cimrmani.
Myšice malooká vyhledává především zaplevelené meze stráně, kde si buduje podzemní hnízdo. V létě a na podzim se stěhuje na pole, kde se živí také plevelem, ale i pěstovanými kulturními rostlinami. Zvláště vyhledává pole řepky olejky. Na jaře tvoří významnější část jejího jídelníčku hmyz. Oproti ostatním myšicím, které často šplhají, se pohybuje prakticky jen na zemi a pod ní. Žije v rodinách nebo v malých skupinách. Je převážně nočním zvířetem. V zimě se stejně jako ostatní myši neukládá k zimnímu spánku. Rozmnožuje se několikrát ročně od března do října. Ve vrhu bývá obvykle 5-7 mláďat.
Taxonomie
Myšice malooká patří do poměrně rozsáhlého rodu myšovitých hlodavců Apodemus. Odborný druhový název "uralensis" je odvozen od místa, kde byl popsán - pohoří Ural.[2] Co se týče alternativního názvu A. microps, "microps" odkazuje na malý rozměr obličeje (řecky micros-malý, ops-obličej).[3]
Popis
Myšice malooká je dlouhá 70-96 mm,[4] starší údaje udávají 75-100 mm.[5] Ocas má vždy kratší než tělo (62-95 mm). Svrchu je šedohnědá až hnědá, zespodu bělavá, přičemž hranice barev na bocích je u dospělých jedinců obvykle poměrně ostrá. Jedná se o to nejmenší myšici žijící v Česku, váží 12-22 g. Velikost tlapek činí 17-20,5 mm, uši mají 13-15 mm, lebka má odpředu dozadu (kondylobazálně) asi 21 mm.[3]
Zbarvením i velikostí připomíná myš domácí. Od ní se dá celkem jednoduše odlišit tím, že má dvoubarevný ocas, dole světlejší (myš jej má jednobarevný světlý).[6] Pokožku ocasu jde také - jako u všech myšic - lehce stáhnout: proto se chované myšice nesmí brát za ocas, neboť by jim mohl lehce odpadnout.[7] [8] Samice myšic mají 4 páry mléčných bradavek oproti 5 u myší.[4] Odborníci odliší lebky obou zvířat podle toho, že myšice malooká nemá na zadní straně špičáků zářez, který se vyskytuje u myší.[9] Posledním rozdílem je absence výraznějšího zápachu, který je naopak pro myši typický.
Odlišení od myšice křovinné
Myšice malooká je velmi podobná mladým jedincům myšice křovinné, s nimiž byla původně zaměňována. Od ní se odlišuje především těmito znaky:[11]
- menší oči: průměr 3,5-3,9 mm (oproti 4 mm a více u myšice křovinné)
- menší ušní boltce: výška 12,5-14,5 mm, nejvýše 15 mm (oproti 14,5-18,5 mm)
- kratší zadní nohy: délka 16-20 mm (oproti 19,5-24 mm).
Na hrdle a mezi předníma nohama nemá nikdy žlutou skvrnu, která se někdy vyskytuje u myšice křovinné.[5]
Rozlišení těchto dvou druhů myšic je jedním z nejobtížnějších úkolů při určování našich savců - z výše uvedených znaků je vidět, že většina rozměrů se u obou druhů myšic překrývá.[12]
Evropské státy s výskytem myšice malooké
Rozšíření
Na území bývalého Československa byla tato myšice popsána v roce 1952 jako zcela nový druh - Apodemus microps Kratochvíl et Rosický, 1952.[13][14] Stalo se tak na základě nálezu na východním Slovensku; brzy poté byla nalezena i na Moravě a ve Slezsku. Teprve později bylo uznáno, že jde o stejný druh, který se vyskytuje východně od našich hranic v jižním Polsku, severozápadní Litvě, téměř celém Lotyšsku, jihovýchodním Estonsku,[15] na Ukrajině, v Maďarsku, na Balkáně a v asijské části Turecka.
V Rusku je typickou oblastí jejího rozšíření jižní Ural, kde byla také poprvé v roce 1811 vědecky popsána. Žije však i jinde na jihu evropské části Ruska. Její rozšíření zřejmě zasahuje i dále až do severozápadní Číny a Mongolska.[4] Česko tvoří nejzápadnější okraj jejího výskytu.
Někteří čeští zoologové však přiřazení myšice malooké žijící v Česku, na Slovensku a v přilehlých zemích k druhu Apodemus uralensis neuznávají a uvádějí ji stále jako Apodemus microps.[11] Prestižní online atlas savců Mammal Species of the World však uvádí A. microps jen jako synonymum k A. uralensis.[1]
Rozšíření v Česku
Rozšíření myšice malooké v Česku
V Česku se vyskytuje v nížinách a středních polohách na Moravě a ve Slezsku, především v nížinách jižní Moravy (zde na západě dosahuje až k východní hranici Národního parku Podyjí),[16] podél řeky Moravy až k Olomoucku a na Opavsku. Izolovaná enkláva jejího výskytu se nachází v severozápadních Čechách na Žatecku jižně od Ohře na ploše jen asi 20 × 25 km.[17] Tento žatecký výskyt byl s jistotou zjištěn až v 80. letech 20. století; do té doby byl považován jen za pravděpodobný.[18] Nelze vyloučit, že se tato myšice vyskytuje i jinde v Čechách a je stále zaměňována za myšici křovinnou.[11]
U nás byla nalezena jen v nadmořských výškách do 400 m, zatímco v jiných státech žije výjimečně i mnohem výše. Např. na Slovensku vystupuje v pohoří Liptovské hole až do 1000-1450 m,[4] i když právě tento výskyt v okolí Tater je pokládán za problematický.[5]
Oproti ostatním myšicím v Česku - zejména myšici lesní a myšici křovinné - jde o méně rozšířený druh, i když zejména v teplejších a sušších oblastech bývá hojnější. Např. v Biosférické rezervaci Jižní Morava (plocha asi 260 km2 zahrnující CHKO Pálava a větší část Lednicko-valtického areálu včetně dolního toku Dyje) bylo při různých výzkumech v rozmezí let 1950-2001 zjištěno 17 lokalit s výskytem myšice malooké.[19] Proti tomu myšice lesní byla zjištěna na 47 lokalitách a myšice křovinná na 45.
Historický výskyt
Myšice malooká se v Česku vyskytovala už ve starším holocénu - tedy přibližně před 12 000 lety. Bylo to zjištěno zkoumáním fosilních pozůstatků myšic rodu Apodemus, konkrétně jejich zubů.[20] Myšice malooká byla v té době rozšířena na mnohem větším území, než na jakém se vyskytuje v současnosti. Odtud byla zřejmě vytlačována myšicí křovinnou, takže její izolovaná populace na Žatecku je pravděpodobně reliktem jejího výskytu z období holocénu.[20]
Prostředí
Myšice malooká je stepní druh - žije v krajině mimo les, v níž v průběhu roku vystřídá 2 odlišné typy stanovišť. V zimě a na jaře vyhledává meze a zarostlé stráně,[4] především tam, kde je hodně plevelů.[5] Po vzestupu teplot se přestěhuje na pole za potravou, kde žije až do podzimu obvykle i po sklizení úrody.
V Česku vyhledává pole řepky olejky, kde se především v době dozrávání řepky živí jejími semeny,[28] protože ta obsahují 44-47 % vysoce kalorického oleje.[29] Myšice malooká na těchto polích zůstává i po sklizni a živí se zde plevelem a tzv. výdrolem (vydrolenými semeny řepky, která před sklizní nebo během ní zapadla do půdy a začala zde klíčit a růst). Podle studie z Jižní Moravy[28] je myšice malooká v období před a po sklizni dominantním myšovitým savcem na řepkových polích (v období do květu řepky a pak později na podzim zde převažuje hraboš polní).
Lze ji nalézt i v řídkých listnatých lesících (zde především na pasekách) nebo na zarostlých březích potoků a řek. Na Slovensku byla zjištěna např. v okolí Košských mokřadů. Ty se rozkládají u obce Koš na jih od Prievidzy a vznikly propadem a částečným zaplavením území po skončené těžbě uhlí.[30] Lesíky a vodní břehy však nejsou typická stanoviště myšice malooké; pokud se sem dostane, je odtud vytlačována jinými druhy myšic. To bylo zjištěno studií na východním Slovensku, kde ji z prostředí větrolamů vytlačovala myšice temnopásá.[31]
Způsob života
Skupina myšic malookých odchycených na jižní Moravě
Pohybuje se prakticky pouze po zemi, oproti ostatním myšicím - zejména myšici lesní - šplhá velmi málo. Je aktivní především v noci, jinak se zdržuje ve vyhrabaných norách. V nich zřejmě tráví větší část života, na což ukazují i relativně malé oči a uši i kratší smyslové chlupy na čenichu.[11] V zimě se neukládá k zimnímu spánku - využívá zásob, které si před zimou nanesla do podzemních komor.
Myšice malooká je společenské zvíře - žije v rodinách nebo v malých skupinách.[10] Celkově žije podobně jako myšice křovinná.
Jako většina ostatních myšovitých hlodavců této velikosti se dožívá věku 2-3 let.
Potrava
I když část roku žije na polích, její potravu tvoří z 80 % semena plevelných a jiných rostlin.[5] Jen v malé míře požírá zelené části rostlin. V zimě tvoří podstatnou část její potravy podzemní části rostlin: kořínky, hlízy a oddenky. Nepohrdne však hmyzem, který tvoří kolem 10 % jejího jídelníčku - především na jaře, kdy na polích ještě nenachází dostatek vhodné potravy.[28]
V období před a po sklizni vyhledává především pole řepky olejky. Dosud nebylo vyhodnoceno, zda na těchto polích působí větší škody.[28] Na jednu stranu se živí především semeny plevelných rostlin. Na druhou stranu byla pozorována, že v těchto případech výjimečně šplhá po řepce a ukusuje celé šešule se semeny, přičemž si vybírá ty nejzralejší. Semena si schovává do svých nor.
Obilná pole navštěvuje méně. Pokud se však na nich vyskytne, dává absolutní přednost pšenici před ječmenem (v laboratorních výzkumech preferovala pšenici ve 100 % případů, zatímco myšice křovinná jen v 87 % a hraboš polní v 60 % případů).[32] I zde vylézá myšice malooká na stébla a vykusuje jen klasy.[33] Tím se odlišuje od myšice křovinné, která po stéble jen povyleze a pokácí jej. Obě myšice pak na zemi klas rozeberou a zrno buď vykoušou, nebo si jej odnesou do nor.
Rozmnožování
Rozmnožuje se několikrát ročně od začátku jara do poloviny podzimu; nejvíce se mláďata rodí na přelomu jara a léta.[11] Samice jsou březí přibližně 23 dnů.[10] Ve vrhu je průměrně 6,4 mláďat; byly zjištěny vrhy od 2 do 10 mláďat.[11] Samci produkují z pachové žlázy sekret; starší samci mívají tyto žlázy vyvinutější.
Chov v Zoo
V zoologických zahradách se tyto myšice běžně nevyskytují. Z českých zoo ji chová Zoo Plzeň.
Zde hledá